Byl to krásný letní den, když otec poprvé vzal svého syna na ryby. Malý chlapec se těšil jako nikdy předtím, když viděl, jak otec připravuje prut a návnadu na lov kaprů.
„Synu, dneska ti ukážu, jak se chytá velký kapr,“ řekl otec s úsměvem na tváři.
Sedli si vedle sebe na břehu rybníka a otec začal synovi vysvětlovat, jak správně házet prut, jak správně připravit návnadu a jak rozpoznat, když se kapr chytí. Chlapec si to všechno pečlivě vyslechl a s nadšením se pustil do lovu. Po několika neúspěšných pokusech se mu podařilo nalákat jednoho malého kapra, kterého okamžitě vylovil z vody.
„Skvělé! Vidíš, synu, ty jsi skvělý rybář,“ pochválil ho otec.
Takových výletů na ryby si otec se synem užívali spoustu a dospělý syn si na ně dodnes s láskou vzpomíná. Otec ho naučil nejen lovit kapry, ale také, jak si užít přírodu, jak respektovat život v rybníku a jak trávit čas s lidmi, které má rád.
Bohužel, otec už není mezi námi, ale dospělý syn stále chodí na ryby a rád vzpomíná na to, jak ho otec naučil lovit kapry. Pro něj je to nejen způsob relaxace a odpočinku, ale také způsob, jak udržet živou památku na svého milovaného otce. A když se mu podaří ulovit kapra, připadá si jako by měl na své straně otcův úsměv a povzbuzení.
Dospělý syn se po otcově smrti snažil pokračovat v tradici chodit na ryby a udržovat živou památku na svého otce. Často si vzpomínal na dny strávené na břehu rybníka, na otce, který ho učil, a na malé kapry, které společně chytali.
Jednoho dne se syn rozhodl, že se pustí do většího projektu – postaví si vlastní rybník. Představa byla lákavá, ale nebyla to jednoduchá práce. Musel najmout stavebníky, vytvořit plán, jak bude rybník fungovat a jak se o něj bude starat. Mnoho hodin strávil čtením odborné literatury a konzultací s odborníky na rybníky. Byla to náročná práce, ale pro syna to byla také cesta, jak se ponořit do společného koníčku. Po několika měsících byl rybník dokončen a syn s otcovou fotografií vzpomínal s úsměvem, co by na tento projekt řekl jeho otec. Teď si mohl užívat rybaření nejen v přírodě, ale také ve vlastním rybníku, kde si mohl vychutnat klid a ticho.
Jednoho dne se synovi podařilo nalákat velkého kapra, který se mu snažil uniknout. Držel prut pevně v rukou a snažil se rybu udržet na háčku. Po dlouhých minutách boje se mu nakonec podařilo kapra vylovit.
Syn si stoupl na břeh a podíval se na úlovek s úsměvem na tváři. Uvědomil si, že právě zažil jeden z nejkrásnějších okamžiků v rybářském životě. Uvědomil si, že jeho otec s ním byl a vlastně stále je – v jeho srdci, jeho způsobu myšlení a jeho koníčku.
Od té chvíle si syn ještě více vážil tradice, kterou s otcem sdílel, a snažil se ji udržovat i pro další generace. Protože důležité není jen lovit ryby, ale také uchovávat vzpomínku na ty, kteří nás učili, jak to správně dělat.
