V jedné malé vesnici na břehu velkého jezera žil rybář jménem Oldřich. Oldřich byl známý svými rybářskými schopnostmi, ale také svou chamtivostí. Když ostatní rybáři lovili jen pro svou obživu, Oldřich se snažil vždy ulovit co nejvíce ryb, aby je mohl prodat na trhu a vydělat co nejvíc peněz. Bylo mu jedno, zda loví malé rybky nebo velké kapry – chtěl mít prostě plné sítě.
Jednoho dne se Oldřich dozvěděl o tajemném starci, který žil na druhém konci jezera. Říkalo se, že tento muž vlastní zázračnou návnadu, kterou když použijete, každá ryba v jezeře na ni okamžitě zabere. Oldřich, jako správný chamtivec, se rozhodl, že tuto návnadu musí získat za každou cenu.
Vyrazil na dlouhou cestu přes lesy a kopce, až dorazil k chatrči starce. Zabušil na dveře a stařec mu otevřel. Oldřich hned spustil: „Slyšel jsem, že máte zázračnou návnadu. Jsem ochotný za ni dobře zaplatit!“
Stařec se usmál a odpověděl: „Peněz nepotřebuji, ale pokud mi slíbíš, že návnadu použiješ jen s rozumem a ne z chamtivosti, dám ti ji.“
Oldřich rychle přikývl, i když už v hlavě spřádal plány, jak s návnadou uloví všechny ryby z jezera a zbohatne. Stařec mu tedy podal malý pytlíček s návnadou. „Pamatuj, co jsem ti řekl,“ zopakoval ještě.
Oldřich běžel zpět k jezeru celý natěšený. Sotva nahodil prut s návnadou, ucítil prudký tah. Během chvíle vytáhl obrovského kapra, který byl dvakrát tak velký jako jeho největší úlovek. “Tohle je neuvěřitelné!” křičel radostí a hned nahodil znovu. Znovu a znovu tahal ryby, každá větší než ta předchozí. Jeho síť se rychle plnila a loď začala být přetížená.
Ale Oldřich neměl dost. „Když budu pokračovat, stanu se nejbohatším rybářem v celé oblasti,“ myslel si. Nahazoval dál, až byla loď plná k prasknutí. Voda už se téměř přelévala přes její okraje, ale Oldřich nechtěl přestat. „Ještě jednu! Jen jednu další rybu,“ opakoval si.
V tu chvíli se zvedl vítr a z jezera se začaly valit vlny. Oldřichova loď, přetížená rybami, se začala kývat. Náhle se loď převrátila a Oldřich se ocitl ve vodě. Všechny ryby, které tak chamtivě ulovil, se vylily zpět do jezera. Oldřich se s námahou dostal na břeh, promáčený a vyčerpaný.
Zatímco seděl na břehu a sledoval, jak jeho úlovek mizí ve vodě, uviděl na hladině připlouvat malou lahvičku. Byla to lahvička se vzkazem od starce. Oldřich ji otevřel a četl: „Kdo chce všechno, ztratí všechno. Kdo bere jen tolik, kolik potřebuje, vždy bude mít dost.“
Oldřich si v tu chvíli uvědomil svou chybu. Celé roky se honil za co největšími úlovky a nikdy nemyslel na přírodu, ani na ostatní rybáře. Pochopil, že jeho chamtivost ho dovedla k tomu, že ztratil vše, co ulovil.
Od toho dne se změnil. Stal se pokornějším rybářem, který lovil jen tolik, kolik skutečně potřeboval. Naučil se vážit si přírody a sdílet své úlovky s ostatními rybáři a vesničany. A i když už nikdy neměl sítě plné k prasknutí, byl spokojený. Každý den odcházel z jezera s radostí v srdci, protože pochopil, že štěstí nepřichází s množstvím ryb, ale s tím, jak člověk žije a sdílí své bohatství s ostatními.
A tak se Oldřich stal oblíbeným a respektovaným rybářem, který už nehledal jen vlastní prospěch, ale také pomáhal ostatním a staral se o udržení rovnováhy v jezeře. Jeho příběh se stal poučením pro všechny, kteří si mysleli, že štěstí spočívá v tom, kolik toho vlastní. Na konci každého dne sedával na břehu, sledoval západ slunce a děkoval starci za lekci, kterou mu dal – lekci, kterou si Oldřich musel zasloužit a naučit se ji tím nejtěžším způsobem.
