Kapr v hloubce plave si tichounce,
rybář k vodě našlapuje lehounce.
Když se zdá, že svět je celý v klidu,
nikoho dnes u vody není ani vidu.
Kapr neví, že ho někde čeká osud,
rybářovo nástrahu nezná dosud.
Rybář, který s návnadou tiše houpá,
myslí si že ryba je jen hloupá.
Kapr se trochu nakloní a už spolkne,
lovcův tep hned prudce stoupne.
Rybář zatáhne a kapr se bouří,
jeho oči se bojem přimhouří.
Kapr snaží se mu odolat,
rybář chce tu rybu zdolat.
Tento boj má již vítěze,
lovec si ho zas odveze.
A když se nakonec podaří ho vytáhnout,
rybář hned musí si ho prohlédnout.
Kapr třepotá se v posledních křečích,
nejraďej vzal by do zaječích.
Ale rybář cítí, jak se jeho srdce zpomaluje,
jak ho ta síla vítězství naplňuje.
Kapr je krásný a výjimečný,
lovec je za kořis vděčný.
Tak tady stojím na břehu,
blíží se konec příběhu.
S prutem v ruce a s návnadou svou,
balím a odcházím s kaprem ve dvou.
Je to taková hra se štěstím a s osudem,
o tom kdo z nás dvou šťastnější budem.
